- Články

Zpět na seznam článků

  Jak se stavěl stožár u OK5AJA - 1. část

  Byla to jak rána z čistého nebe. Začátkem roku 2012 se objevil na bazaru VKV Moravany inzerát o prodeji zinkovaného příhradového stožáru o délce 30metrů. Byla to blesková akce, stožár jsem zamluvil a ještě tuto radostnou novinku zbývalo oznámit manželce. Jelikož se taková nabídka nemůže odmítnout, odůvodnil jsem to při vysvětlování jako jedinečnou příležitostí, která se jen tak neobjevuje. S bručivým hlasem "Co mám s tebou dělat" souhlasila. Pět dní  po telefonátu jsme 13. ledna vyráželi společně s Luďkem OK1VSD ke Slávkovi OK1TN na jeho QTH Bačalky. Slávek nás uvítal a udělal nám prohlídku svého QTH. Nutno dodat, že z kóty s nadmořskou výškou 363 m n.m. byl nádherný výhled. Takové místo je sen každého radioamatéra, i mi jsme byly tak trošku v úžasu. A nejen z pěkného výhledu ale i množství stožárů.

Aby těch stožárů nebylo málo, tak další ležel na zemi a čekal na finální montáž. No jak v radioamatérském ráji :) Ale každá mince má dvě strany... Nakládaní dílů jsme nefotili, protože poskládat všech deset dílů na sebe, aby jsme nemuseli jet dvakrát byla trošku fuška. Nakonec se to ale podařilo. Po stažení všech dílů kurtou se díly ani nehnuly. Přeci jen 800 kilo netto bylo trošku víc, než byla povolená nosnost vozejku. Zbývalo jen stožár finančně srovnat. Slávek nám ukázal svůj HAMshack a chvilku jsme poseděli a podebatovali.

Stožár složen. Ta nejjednodušší část byla za mnou. Velký dík patří Luďkovi OK1VSD za pomoc při dopravě a manipulaci se stožárem. Tím že nákup stožáru se uskutečnil v lednu, tak bylo dost času na přípravu. Jako první jsem oslovil projekční kancelář a nechal jsem si udělat projekt a vše spočítat. Od toho se vše dál odvíjelo.

  Při dlouhých zimních večerech jsem promýšlel co vše chci, aby na stožáru bylo. Hlavně jsem se chtěl vyhnout situaci, až stožár bude stát a mě bude chybět třeba držák na drátové antény. Proto jsem si postupně sepsal hlavní body, co je potřeba zajistit. Vše jsme probírali i v našem radioamatérském kroužku na pásmu. Víc než jasné bylo to, že bude potřeba sehnat na vrchol stožáru rotátor. Shodou okolností se na burze objevil inzerát na prodej dvou rotátorů z nichž jeden byl starší Yaesu G-600RC od Davida OK1DTP za velmi příznivou cenu. Opět jsem neváhal a hned jsem žhavil telefon. Ještě že jsou mezi námi takový, jako Jirka OK1GEO, který nás vždy upozorní na nějakou zajímavou nabídku, co se někde na on-line burzách objeví. Za tři dny byl rotátor doma.

  Když slezly první sněhy a venku už se dalo něco dělat, jako první jsem se pustil do výroby pracovního jeřábku. Jakoukoliv činnost při zvedání antén a dalších technologií jsem chtěl povýšit, aby to byla činnost zábavná a hlavně bezpečná. Proto jsem si vymyslel, že na vrcholu stožáru bude rameno jeřábku s nosností 50kg a dole bude naviják s ovládáním dole i nahoře na stožáru.

 

Český člověk je tvor tvořivý, proto jsem zahledal na internetu a nechal jsem se inspirovat různými typy navijáků pro tyto účely. Hlavní díl byla silná radiální převodovka demontovaná ze staré kuchyňské várnice. Výstupní otáčky 80 ot./min byly natolik rychlé, že jsem již dříve převodovku zavrhnul pro výrobu grilu na selátko. Ona se jednou k něčemu bude hodit. Když pak takou věc potřebujete, je to jak dar z nebes.

 

  Bylo potřeba jen vyrobit uložení pro buben navijáku a hlavně vše zkompletovat. Pouzdra navijáku jsem opatřil i maznicemi. Spojek jsem měl doma nespočet, tak jsem vybral takovou, ke které jsme měl nejvíc náhradních gumových segmentů.

Následovala zkouška rychlosti navíjení. Odhadovaná rychlost navíjení asi 10 metrů za minutu. Ideální  cestovní rychlost :)

 

Elektromotor byl opatřen krycí ochrannou stříškou eliminující přímé působení povětrnostních vlivů.

 

Finální podoba navijáku. Byly doplněny držáky pro elektrorozvaděč a pro ovládací panel.

  Dál následovala příprava fundamentu, který přijde zabetonovat do základu. Přemýšlel jsem i nad tím jestli jeden díl nezabetonuji rovnou, ale přišla mi to škoda. Navíc když jsem z předešlého schraňování ocelových profilů doma měl několik silnostěnných trubek, které na tento svařenec byli ideální.

Dle projektu trubka o průměru 45mm a síle stěny 7mm je plně dostačující.

 

Rozteč stojek je 400x400x400 mm. 

 

Následovala příprava horního ochozu. Ocelový plech o síle 5mm byl připasován a budou k němu přivařeny tři pochozí plošiny.

 

Jaro se začínalo probouzet do plné síly a to byl konečně impuls pro zahájený hlavních příprav.

 

Necelý měsíc po mě se podařilo sehnat Arnoldovi OK5AMA stejný stožár jako mám já. Po rozebírání problémů s betonovým fundamentem jsme došli k dohodě, že mu taky jeden fundament pro zabetonování vyrobím. Na plotny byla použita pásovina o síle 20mm a o velikosti  150x150mm. Do ploten byly vyvrtány otvory o velikosti 17,5mm.

 

Pochozí plošiny budou nutností, protože balancovat v osmnáctimetrové výšce jen na trojúhelníkové konstrukci by asi nebylo to pravé ořechové.

 

Ve středu ocelového plechu bude kluzné ložisko pro otočnou centrální trubku o průměru 60mm.

 

Připravené další plošiny pro vrtání.

 

Tři kusy 5mm plechu. Dva pro Arnolda a jeden pro mě. Tři metry od vrcholu bude na něm umístěn rotátor a bod pro vynesení hmotnosti jeřábového ramena. Aby se plechy nechaly vyvrtat současně, tak byli lehce posvařované k sobě.

  Koncem března jsem se pustil do svařování dvou fundamentů, které přijdou zabetonovat do základu. Betonový základ byl spočítán na patnáct tun betonu. Kostka o velikost 2x2x1,5 metru. Ze začátku jsem ale počítal s menší výškou, a proto jsem pak musel o 300mm nohy nastavit. Základ byl usadit nohy do jedné linie s hlavníma stojnama, aby po svaření nebyl základ do vrtule. Z fotek vyplívá, že to byla činnost tvořená skoro na koleni.

Svařování všech svárů zabralo poměrně dost času. V první fázi bylo nutné svařit šest stojen a navíc je podél vystužit další masivní pásovinou, aby se zvýšila pevnost svárů proti působení radiálních sil celého stožáru na fundament.

 

Celkem na veškeré sváry dvou fundamentů plus svařování dalšího příslušenství padnuli tři balíky elektrod.

 

Základní třívrstvé sváry hotové, následovaly výztuhy.

 

Finální podoba připravených stojen.

 

První základ svařen pro OK5AJA

 

Druhý základ pro OK5AMA

 

Už je to uděláno, už je to hotovo. Jelikož Arnold ještě přesně nevěděl výšku svého betonového základu, tak jsem fundament zatím nezkracoval na čistou míru.

 

Detaily svárů. Všechny příhrady jsou ze silnostěnných trubek.

 

Třetího května je můj fundament připraven a nastaven. Ve spodní části byli doplněny širší pásoviny, aby se do nosných trubek nedostávala vlhkost a nedocházelo ke korozi.

 

Pokračování v dalším článku.

Zpět na články