- Články

Zpět na seznam článků

  Jak jsem stavěl METEO-stožár RDM-12, začátek srpen 2015

  Potřeba druhého stožáru vznikla víceméně hned po demontáži původního příhradového stožáru. Hlavním problémem bylo, že i na bývalém stožáru docházelo k rušení citlivých čidel meteostanice v důsledku vysílání na KV. Takže zásah blesku vyřešil víceméně hned několik problému. Sprovodil ze světa původní meteostanici a urychlil výstavbu nového stožáru. Jak to mu již bývá u náhod, tak druhá RDM-12 se mi nabídnula víceméně sama. Poroto jsem neváhal a na otočku jsem pro ní zajel již s menším vozíkem. Než tomu bylo u první RDM-12. K dopravě první RDM-12 se váže poměrně zajímavý příběh. Kdo bude chtít, můžu mu ho vyprávět. Na fotografii je již odstrojený stožár od rotátoru, lanek a řetízků.

 Stožár byl poněkud v horším stavu. Proto jsem se ho rozhodl renovovat kompletně od základu. Bylo za potřebí stožár kompletně odstrojit a opískovat. Ale mělo to menší háček, měl jsem písek, ale neměl jsem pískovačku a výkonný kompresor. V obou případech se mi podařilo za symbolickou cenu sehnat výkonný kompresor ČKD 160M3/h, elektromotor 7,5kw a tlakovou nádobu vhodnou na výrobu  pískovačky. Kompresor ale vyžadoval výkon motoru 22kW a to mi věřte, že by se to domovnímu jističi 25A asi nelíbilo. Několika výpočty jsem spočítal, že na účinné pískování mi bude stačit 1/3 výkonu kompresoru, proto jsem požadovaný výkon vydělil třemi. K tomu jsem přizpůsobil i převodový poměl 1:3. 7,5kw motor tedy stačí.

  Pískovačku jsem postavil podle polské inspirace z Youtube. Nejdražší položka pískovačky byla speciální hadice, která je přímo určená na pískování.

  Pak stačilo jen nasušit písek a pustit se do práce. Ano přiznávám, že chce to lepší kuklu. Ještě druhý den jsem si z očí vyndala zrnka písku. Celkem šest hodin čistého pískování.

 

  Letošní léto bylo poměrně náročné na fyzické práce. Pískování při 30 stupních ve stínu byl opravdový zážitek. Při ukončení prací v odpoledních hodinách, jsem zkontroloval předpověď počasí na druhý den. Bohužel jsem zjistil, že následující den mají být dešťové přeháňky. Nezbývalo nic jiného, než ještě do večera hodit stožár pod základovou barvu. Kdo tohle monstrum nenatíral neuvěří, jak dlouho trvá celkové natření. Po pár nátěrech jsme zjistil, že sám nemám šanci do večera stožár natřít. Proto byla povolána i manželka. Poprali jsme se s tím statečně a poslední zbytky jsem natřel při umělém světle výbojky. Tímto jí patří veliký dík. Ano a opravdu druhý den pršelo.

  Umístění stožáru je plánováno do zahrady, byla zvolená zelená barva, aby splynul s okolní zelení. Zvolil jsem "pluhovou" zeleň, jak tu barvu nazval OK5AMA :) Statečně mi přišla pomoct i sousedka. Není nad dobré sousedské vztahy. Proto jí taky chci tímto poděkovat.

  Při výstavbě jsem vůbec měl štěstí na shánění materiálu za symbolickou cenu. A to rozhodně každého potěší, že nemusí kupovat masivní profily za draho. U stožáru jsem počítal se sklápěním celého stožáru s čepem v patě. Sklápění je určeno pro servisní a údržbářské účely. Pro provozní účely bude na podpěrnou nohu přivařen pevný žebřík zakončený pracovní plošinou. Pro hlavní podpěrnou nohu jsem vybral profily U 160mm svařené "do krabice". Dole i nahoře byla přivařena ocelová plotna o síle 12mm, na kterou bude následně přivařena nosná část. Délka nohy do betonu je 1000mm. Horní plotna bude končit současně s betonovým základem. Dělená montáž byla zvolena v důsledku velké váhy profilů.

 Noha určená k zabetonování do základu.

  Nosná část je z 200mm profilu U  svařeného "do krabice" s nástavbou pro pevný žebřík, který bude navazovat na pracovní plošinu ve výšce 4500 mm. Stavím z dostupných materiálů, pro minimalizaci nákladů. Příčky žebříku budou z profilů kamarádovi postele. Celá konstrukce je silně předimenzovaná, protože ve výpočtech není počítáno s kotvením stožáru. Z původního stožáru bude použita otočná trubka. Zde bude napevno navařena na k plotně v horní části stožáru.

  Výkopové práce jsou opět určeny pro celou rodinu. Navíc to je levná pracovní síla. Stačí pustit pohádku. Cca 2,5 tuny odpovídá jednomu kubickému metru betonu. Dostatečná hmotnost pro potřebný základ.

  Připravené šalování na lití betonu. V okolí betonu je plánovaná dlažba, tedy výška základu bude ve stejné výšce jako okolní terén. Už jen nastartovat míchačku a namíchat 10-12 odhadovaných míchaček.

  Opět noční práce při umělém světle výbojky. Bohužel fotoaparát né a né zaostřit.

  Žádný stožár u OK5AJA nebude bez červeného signálního světla. To je prostě nutnost! Pro minimální spotřebu budou ve světle led moduly o celkové spotřebě 7w při 12V.

  Nastal slavnostní den, kdy se spojí nosná část se stožárem RDM-12. Pracovní pozvání přijal Aleš OK1ALP. Zbytek týmu bohužel nemohl. Ale díky jednoduché montáži, bychom to měli ve dvou lidech zvládnout. Podstatné části byli připraveny, jen to vše tak nějak zkompletovat. Ke sklápění stožáru byl zvolen ruční naviják s dvojitým převodovým poměrem. Díky dobré přípravě jsme měli za dvě hodinky čistého času hotovo. Na fotografiích je ukázka stoupání po žebříku.

  Z Bazoše se mi podařilo sehnat za dobré peníze velký rozvaděč, v kterém bude umístěna veškerá napájecí a záložní technologie. Ze zbytkový profilů byla svařena pochozí pracovní plošina. Všechny součásti, které jsou přímo spojeny se stožárem jsou na stožár montovány "U" třmeny. Jelikož chci meteostanici zálohovat pro sběr dat i při výpadku síťového napětí, bude v rozvaděči umístěna UPS jako záložní zdroj.

  Po měsíci čekání dorazila potřebné lana, kladky a lanové svorky. Celé kouzlo předělání RDM-12 z řetízkového na lanové zvedání je v naprosté "bezúdržbovosti". Lana oproti řetězu mají totiž samá pozitiva. Lano stačí namazat jednou za pár let, lano má daleko větší nosnost a hlavně lano vám nezrezne jako články řetězu. Lano se vám nepřetrhne při přetížení článků řetězu. Celkem jsem již předělal tři RDMky na motorové zvedání za použití lan. Z toho dvě RDMky jsou u mě a jedna je u OK1VF. Tentokrát jsem použil dva průměry lan 6mm na spodní část a 5mm na horní část. Oproti mojí druhé RDMce se zde nepočítá s tak velkým zatížením. Na druhém stožáru jsou obě lana 6mm. Kladky o průměru 50 mm jsem koupil hotové z nedalekého eshopu. Základem je tyto kladky zúžit na soustruhu, aby se vešly do originálních držáků RDMky. Průměr čepu 15mm je naprosto totožný s průměrem kladky po demontáži, takže se otvor nemusí nijak upravovat.  Celkem se musí vyměnit tři kladky. Pro jistotu vždy dávám tři svorky na konec lana.

 

  Jako pracovní prostor stožáru bude 60mm dva metry dlouhá zinkovaná trubka opatřená žebříčkem. Vypůjčil jsem si jí z původního příhradového stožáru. Z RDMky jsem v začátku demontoval původní rotátor a do trubek byly vysoustruženy přesné kulatiny do délce 300mm. K těm následně přivařena ocelová 12mm silná plotna ve tvaru čtverce a k ní již zmíněná zinkovaná trubka. Opět jsem nepřivařoval zesilující výztuhy, protože na stožáru je počítáno pouze s meteostanicí a PTZ kamerou. Výška větru se má podle pravidel sice měřit v desetimetrové výšce nad volným terénem, ale kdo z nás to může dodržet. Proto abych se vyhnul většině vlivů ovlivňující proudění větru budu měřit v 15m výšce. Současně tak budu mít přehled jaký nápor je vyvíjen na sousední stožár s DHF-6.

  V další fázi jsem musel sestavit naviják, který bude vysouvat RDM-12ctku. Zvolil jsem stejný koncept jako u mojí první dvanáctky. Jen s tím, že celé soustrojí bude menší. Proto jsem eliminoval spojku a buben navijáku bude nasazen přímo na hřídel vycházející z převodovky. Pro sehnání převodovky jsem opět zabrousil na Bazoš. Ideální otáčky pro zvedání stožáru je 50-60ot/min. I buben navijáku byl přesně spočítán, aby se lano vešlo do dvou vrstev. Tím jsme ušetřil asi 300mm na délku. Převodovka je německé výroby, takže naprosto tichá a skoro nevíte, že se vedle vás točí. Celý bubínek byl na soustruhu vystředěn a zarovnán.

  Při zaměřování převodovky jsem omylem otočil naviják a tudíž, jak je vidět na nižší fotce, vadí svorkovnice namotávanému lanu. Proto jsem musel montážní otvory převrtat a motor dát horizontálně. Není to nic proti ničemu, naopak je to lepší proti dešťové vodě. Jelikož je převodovka z hliníku nepočítám tady s žádnou ochranou proti dešti. Na spodní desku bude namontováno ovládání motoru a vypínač osvětlení pro noční práci na stožáru.

  Po montáži převodovky jsem se neovládl a musel jsem stožár provizorně vysunout jen s kabelem zasunutým do prodlužováku. No není to krása? Tichost, s jakou stožár stoupal vzhůru,  mě naprosto překvapila. Vše důkladně namazáno a k tomu perfektní převodovka. Teď už chybělo jen zapojit elektro a můžeme instalovat meteostanici.

  Zapojení rozvaděče byla sice práce na celý den, ale to už byla spíše jen třešnička na dortu. UPS nainstalována, revers na zvedání elektromotorem taky a dokonce i napájení stožárového světla je taky připraveno. S přestávkami asi šest měsíců práce. Jelikož mě nic netlačilo, tak jsem tomu věnoval maximální péči. Z boku rozvaděče je vojenský odpojovací konektor pro případ silné bouřkové aktivity. V případě odpojení napětí bude meteostanice stále měřit, protože jí bude napájet záložní zdroj UPS. V rozvaděči jsem nainstaloval tři LED moduly pro případ potřeby řešení problému v noci. Samozřejmostí je i světelná signalizace pohybu stožáru. O samostatnost rozsvěcení a zhasínání červeného varovného světla se stará soumrakové čidlo.

    26.2.2016 je konečně hotovo. Svítíme a jsme připraveni na montáž meteostanice Wario. Díky všem, kdo se na stožáru podílel.

 

  Co vlastně bude na meteorologickém stožáru? Zvolil jsem IP meteostanici WARIO typové označení ME13. Proč? Protože se jedná o revoluční řešení, které se nechá implementovat do inteligentní domácnosti s možností ovládání technologií pomocí výstupových relé. Jedná se o meteostanici, která je kompletně řešena po vnitřní síti a internetu a není opatřena zobrazovací jednotkou. Veškerá administrace meteostanice je spravována přes webové rozhraní. Pro mě bude nejdůležitější, že mě  meteostanice bude varovat při dosažení kritických hodnot rychlosti a nárazů větru. V podstatě je to hodně muziky za rozumnou částku. A další využití se určitě najde. Možností je hodně.

Meteostanice Wario ME13